Zdravotnické noviny

Plné znění článku MUDr. Andrey Suchánkové otištěného ve zkrácené verzi v ZN č. 11/2010 jako součást prvního dílu seriálu Národní akreditační standardy pro zdravotnická zařízení následné a dlouhodobé péče.

Poskytování kvalitní a bezpečné zdravotní péče patří už několik let mezi hlavní priority v oblasti veřejného zdraví. Bezpečnost pacientů je definována jako absence poškození nebo možnosti poškození nemocného v souvislosti s užíváním zdravotní péče.

V Evropské unii je problému bezpečnosti pacientů věnována značná pozornost. Studie z posledních let shodně ukazují, že v rostoucím počtu zemí dochází k pochybením při poskytování zdravotní péče, přitom je pacient poškozen asi v 10 % hospitalizací. K nepříznivým událostem dochází v zařízeních veřejných i soukromých, poskytujících jak péči akutní, tak chronickou.
V dubnu 2005 byla na summitu členských států EU schválena tzv. Lucemburská deklarace o bezpečí pacientů. Mezi její hlavní doporučení patří zejména umožnění volného přístupu pacientů k informacím, které o nich byly shromážděny po dobu hospitalizace, vytvoření systému hlášení mimořádných událostí a sledování indikátorů kvality. Neméně důležité je zavedení procesů řízení rizika do běžné praxe a hlavně zavedení soustavného vzdělávaní a školení zdravotníků v oblasti bezpečí a kvality péče.
Základní návrh standardů obsahuje požadavky na kvalitu řízení, odborných výkonů a ukazatelů jakosti i efektivity poskytované zdravotní péče, které by měly sloužit také k mezinárodnímu srovnávání dostupnosti a úrovně kvality poskytované zdravotní péče. Pro všechny členské státy EU je plnění vydaných doporučení Evropské komise závazné a v roce 2013 bude muset každá země podat souhrnnou správu o dosud provedených opatřených a dosažených výsledcích.

Informace i pro laiky
ČR rovněž naplňuje strategii zvyšování kvality péče, a proto přijala Národní plán bezpečí pacientů a kvality zdravotních služeb. Projekt zdůrazňuje především význam externího hodnocení kvality a bezpečnosti poskytovaných zdravotních služeb. Dále je u nás kladen důraz na zavádění systémových modelů kontinuálního zvyšování kvality a bezpečnosti poskytované zdravotní péče.
Nedílnou součástí je rozšíření informovanosti odborné i laické veřejnosti a také zařazení bezpečnosti pacientů do procesu celoživotního vzdělávání zdravotnických profesionálů. Ministerstvo zdravotnictví ČR jako další krok ke zvyšování kvality a bezpečnosti zdravotní péče vytvořilo a spustilo na svých webových stránkách Portál kvality a bezpečí, který má část určenou pro odborné pracovníky ve zdravotnictví a část pro laickou veřejnost, zejména pro pacienty. Součástí portálu je tzv. Kniha bezpečí, která slouží všem, kteří přicházejí do styku se zdravotnickým prostředím, a poskytuje důležité informace o tom, jak se v tomto prostředí chovat, jaká jsou práva jednotlivců a zároveň jak mohou sami pacienti ovlivnit efektivitu, bezpečnost a kvalitu poskytování služeb.

Nejčastější jsou dekubity
Většina průzkumů z posledních let se věnuje problematice bezpečnosti pacientů zejména v oblasti akutní nebo nemocniční péče. Méně prostoru je už ale věnováno problematice bezpečnosti péče dlouhodobé a následné. Přitom právě toto prostředí je širokou veřejností častokrát chápáno jako jedno z nejméně kvalitních a bezpečných pro pacienta.
Dlouhodobá péče se nachází na hranici mezi zdravotní a sociální péčí a odkazuje k širokému spektru podpůrných služeb pro osoby, které pro ztrátu soběstačnosti z důvodu věku, zdravotního postižení anebo z jiných závažných důvodů nejsou schopny dostatečně zabezpečovat a uspokojovat své životní potřeby bez pomoci jiné osoby. Cílem dlouhodobé péče je kompenzace trvající nesoběstačnosti.
Následná péče je formou specializované ústavní péče zaměřené především na doléčení, ošetřovatelskou a rehabilitační péči o osoby trpící dlouhotrvajícími chorobami nebo o ty, u kterých je nutná dlouhodobá rehabilitační nebo následná péče po úrazech či akutních onemocněních (cévních mozkových příhodách, demencích, stavech zmatenosti, imobilitě, inkontinenci, nutnosti výživy enterální sondou, bezvědomí i terminálních stadiích onemocnění). Je tedy kombinací péče ošetřovatelské a léčebně-rehabilitační.
Následná a dlouhodobá péče je poskytována v nemocnicích, specializovaných léčebnách, léčebnách pro dlouhodobě nemocné a zařízeních následné péče (63 000 lůžek nemocničních a 22 000 v odborných léčebných ústavech). Kalkulační norma pro výpočet počtu lůžek následné péče činí 2–3 lůžka na 1000 obyvatel. Jako segment je tato péče jako celek hrazena paušálem za ošetřovací den, podobně jako v jiných zemích EU. Rozdíl je jen v jeho výši. V ČR je to 40–50 eur, v Rakousku 300–450 eur. Česká legislativa však pojem „dlouhodobá péče“ samostatně nedefinuje. Příčin je několik – od problému při transformaci zdravotnictví až po přesnou definici oboru následné péče. To má závažné následky jak ekonomické, tak praktické. Problematické je také definovat, kdy jde o péči zdravotní, a kdy už péče o pacienta spadá do oblasti sociální.
Významné procento pacientů v dlouhodobé péči tvoří pacienti geriatričtí. Vzhledem k současným populačním trendům a stárnutí obyvatelstva jich bude významně přibývat. Proto už dnes roste význam zařízení specializujících se právě na péči o ně. Spektrum výkonů prováděných v takovém typu zdravotnického zařízení je poměrně široké. Klade vysoké nároky na technické a hlavně personální zajištění provozu.
Stejně jako v jiných zdravotnických zařízeních, i zde se otevírá prostor pro případné nežádoucí jevy. Jejich spektrum se v zásadě neliší od těch v akutní péči. Nejčastější nežádoucí události, které se vyskytují v zařízeních následné péče, jsou zejména dekubity, pády, záměna farmakoterapie, agrese pacientů a infekce.

Důraz na data a kompetence
Nové standardy v dlouhodobé péči doporučují sledování a sběr dat o kvalitě a bezpečí poskytované péče a zároveň monitoring nežádoucích událostí v celém zařízení, včetně všech okolností a příčin, které k nim vedly. Jejich zpracování a analýza poskytnou ve výsledku zprávu o tom, jak je možné v budoucnu podobným situacím zabránit.
Dle studie kanadského institutu pro bezpečí pacientů CPSI z roku 2008 jsou pro dlouhodobou péči prioritní hlavně kompetence zdravotnických pracovníků a správná a důkladná komunikace s pacienty a spolupracovníky. Nejčastěji obavy pacientů plynou z nedůvěry ke schopnostem zdravotníků. Zkušenosti a kompetence zdravotnických pracovníků jsou tedy klíčové pro zachování standardů bezpečnosti a kvality péče.
Z hlediska pacienta je základním předpokladem zajištění bezpečí při kontaktu se zdravotnickým systémem, kvalifikace zdravotnických profesionálů v daném oboru a jejich kompetence k výkonům, které v rámci své činnosti provádějí. V tom může následná a dlouhodobá péče představovat problém právě vzhledem k různorodosti výkonů a náročnosti péče, jež tito pacienti vyžadují.
Kanadská studie také zdůraznila význam školení a vedení managementu zdravotnického zařízení, která se ukazují jako klíčová pro pokračování snahy o vytváření kultury bezpečnosti v prostředí následné péče.
Pouze důkladné plánování a organizace principů bezpečné a kvalitní péče mají dostatečnou efektivitu a skutečně mohou zabezpečit snižování rizika pro klienty a personál ve zdravotnickém zařízení.
MUDr. Andrea Suchánková, Kabinet veřejného zdravotnictví 3. LF UK v Praze

Literatura u autorky.