Zdravotnické noviny

Plné znění článku MUDr. Václava Volejníka otištěného ve zkrácené verzi v ZN č. 14/2010 jako součást druhého dílu seriálu Národní akreditační standardy pro zdravotnická zařízení následné a dlouhodobé péče.

Ještě stále se setkávám s poznámkami, že akreditace je zbytečný výmysl a že nepřináší v zásadě nic pozitivního. Každý, kdo prošel přípravami a kontrolním systémem akreditačního řízení, však vždy přizná, že najednou viděl, co vše nebylo v pořádku.
 

Desítky lůžkových zdravotnických zařízení vydaly mnoho energie a rozhodně i určité finanční náklady na akreditace, ale náš systém zdravotnictví se chová bohužel netečně a tuto snahu žádným způsobem, mimo některých slovních deklarací nepodporuje.
Nemocnice a léčebny, které do problémů nešly, nic neřešily, nevynaložily své úsilí ani prostředky, mají stejné ohodnocení své práce jako ti „snaživí“. Každý dobrý čin bude po zásluze potrestán. Očekávání, že se ve státě rychle vymodeluje odpovídající síť pracovišť ve zdravotnictví, a to na úrovni krajské i celostátní, se zatím nenaplnilo. A tím ani nevznikl žádný vnější důvod pro jednotlivá zařízení se nějak kvalifikovat. Zatím, tedy zdánlivě, není „každý svého štěstí strůjcem“.
Tyto pohledy kritiků jsou možná pragmatické, ale rozhodně jsou příliš pesimistické. Hlavně však jsou schematizující a tím i nesprávné. Moderní zdravotnické zařízení se neobejde bez dostatečně pevných a zavedených nástrojů řízení nejen ekonomiky, ale i kvality své práce. Každý, kdo prošel přípravami a kontrolním systémem akreditačního řízení vždy přizná, že najednou viděl, co vše nebylo v pořádku.
Systém akreditačních standardů je vlastně pevná kostra, o kterou se může vedení zdravotnického zařízení opřít při své práci. Je to nástroj, který má vysokou užitnou hodnotu.
Některé kritiky vůči akreditačním snahám jsou dost nešťastné. Je nutno si uvědomit, že řada principů, o kterých se mluví při akreditačním řízení, je zakotvena již v zákoně č. 20/1966 Sb.! Další části standardů jsou např. součástí různých platných předpisů – hygienou počínaje a bezpečností práce konče.
Velikým problémem je ovšem současná a pro nás nepříjemná „byrokratizace“ veškerého dění v rámci zavádění zákonů Evropské unie. Platí to samozřejmě i ve zdravotnictví. Poznámky k počtu „zbytečných úředníků“ nejsou ale vždy oprávněné. Požadavky na zdravotnickou práci jsou obecně stále vyšší. Každý z nás, staneme-li se pacientem, přece chceme dostat jen nejlepší léčbu, v bezpečných, odpovídajících podmínkách.

Standardy pro následnou péči jsou průkopnickým krokem
Je však potřeba si uvědomit, že přece nejde o to dostat akreditaci! Jde o to zavést takové postupy, které trvale směřují k naplňování cílů a obsahu podmínek akreditace. Především je nutné zajišťování principů zpětné vazby, trvalého vyhledávání všech slabších až slabých míst v organizaci práce v oblasti léčebné a ošetřovatelské činnosti. V následné péči ještě více vystupuje i úroveň nastolení stavu, že se pacient cítí bezpečně, jistě a řekl bych i pohodlně jako doma.
Bylo proto jen logické, že s velkým rozšířením zájmu o naplnění podmínek SAK ČR nejen v akutních zdravotnických zařízeních, ale i ve skupině poskytující léčbu následnou, přijde okamžik nutnosti respektovat rozdíly pracovních postupů mezi těmito typy péče.
Zásadní část textu je samozřejmě shodná se standardy pro nemocnice. Ale i tak byla příprava standardů pro následnou péči ze strany SAK ČR krokem průkopnickým. Vyskytly se základní otázky: Co vše zahrnuje segment následné a dlouhodobé léčby? Jaké výkony se v zařízeních poskytujících tuto léčbu mají provádět nyní a jaké se budou provádět v budoucnu?
V našich zdravotnických zařízeních se prolíná dlouhodobá léčba a často náročná ošetřovatelská péče s činnostmi sociálními, které bohužel do zdravotnictví nelze podle dnešních zákonů jednoduše řadit. Následná péče zahrnuje vlastně dvě skupiny činností. Někde jde jen a jen o nutnou pokračující léčbu nemocničního typu, ovšem navazující přímo na léčbu akutní. Proto by bylo přesnější tuto část označovat jako léčbu (péči) návaznou. Jindy, vedle nutných výkonů zdravotnických, a to hlavně ošetřovatelských, je i zřetelná míra činností sociálních. To je typický obraz léčby dlouhodobé (long-time therapy).

Musíme trvale respektovat soukromí pacientů
Kvalita činností a služeb v následné léčbě musí být ještě více než v nemocnicích zaměřena na vztah pacient – zdravotník, na vysoký morální kodex všech pracovníků, kde v popředí jsou i jiné priority než kvalita a rychlost vlastní léčby. Je to otázka dodržení např. ochrany lidských práv a důstojnosti pacientů, vysoké profesionality všech pracovníků v celém denním režimu – lékaři počínaje a pracovníky v úklidu konče. Patří sem komunikační dovednosti s osobou špatně se vyjadřující a mající zvláštní potřeby, schopnost pečovat o člověka v těžkém klinickém stavu (včetně případných komplikací sfinkterových). Jde o nutnost klást zvláštní důraz na psychologickou přípravu pracovníků a schopnost zvládnout specifickou zátěž této práce. Více se řeší otázky společenských a spirituálních aktivit. Péče o klienty musí být poskytována takovým způsobem, který trvale respektuje jejich soukromí.
Na druhé straně se odlišně od akutní léčby řeší některé otázky denní organizace práce. Standardy proto respektují to, jak se provádí denní režim v psychiatrických a dalších léčebnách následné péče. Naopak byly vypuštěny některé texty řešící např. anesteziologické zákroky, činnost operačních sálů apod. Standardy respektují i fakt, že v zařízeních následné péče je až na výjimky vždy nutné umění vlastního rozhodování v situaci, kdy za sebou nemáte celý tým dalších odborníků.
Přes výše uvedené budeme muset nepochybně ještě dlouho bojovat o spravedlivé finanční ohodnocení práce. Důvodem je prostý fakt, že zde se život nezachraňuje v dramatických dějích hodných televizního seriálu. Práce v následné péči plyne mnohdy dokonce i v dlouhém a úporném tichu, a přitom v boji o zmírnění negací, které si pacient vinou svého dlouhodobého či trvalého onemocnění v duši i na těle přináší.
Vydáním Národních akreditačních standardů pro zdravotnická zařízení následné a dlouhodobé péče připravila SAK ČR pro tyto organizace moderní a efektivní nástroj k systémovému zvyšování kvality a bezpečí poskytované léčebné a ošetřovatelské péče.
MUDr. Václav Volejník, ředitel Hamzovy odborné léčebny pro děti a dospělé, Luže-Košumberk, spoluautor Národních akreditačních standardů pro zdravotnická zařízení následné a dlouhodobé péče SAK ČR