Zdravotnické noviny

 V roce 2002 stát dovršil své rozdvojení na dr. Jekylla a Mr. Hydea. Navenek se snažil působit jako dobrotivý lékař, který zachraňuje ztracený případ. Ve skutečnosti sešíval rány, které sám způsobil. Používal přitom rezavou jehlu a chatrnou nit, a vytvářel tak rány nové.

 Stát jako mrzký Mr. Hyde přistoupil na dohodu o osobách znalců Kochánka a Luňáka, kteří vyčíslili údajnou škodu ve prospěch firmy Diag Human na neuvěřitelných 3,8 miliardy korun. Stejný stát jako hodný dr. Jekyll zadal nový posudek u dvojice Horský – Svoboda, který dospěl k mnohem laskavější sumě, „pouhých“ 358 miliónů. Protože se vzdal soudního projednávání a vrátil se dobrovolně k arbitráži, musel rozhodce přesvědčit, že jeho pravá tvář je jekyllovská.

Nejsem Mr. Hyde, přesvědčuje dr. Jekyll
Nový právník státu Pavel Blažek se ujal své role hezky zostra. V dopise rozhodčímu senátu z 25. 3. 2002 odmítá znalecký posudek Luňák – Kochánek. „Osoba oprávněná jednat za ministerstvo zdravotnictví nikdy neobjednala vypracování posudku výše uvedenými soudními znalci a výsledky posudku těchto znalců nevycházejí z materiálů předložených ministerstvem zdravotnictví,“ píše P. Blažek.
Připomeňme, že znalci byli vybráni na základě jednání společné komise ministerstva a firmy Diag Human v roce 2001, tedy v době, kdy spolu obě strany přímo a intenzivně
jednaly. Souhlas s osobami znalců podepsal spolu s právníkem Diag Human i první náměstek ministra zdravotnictví Michal Pohanka, který také musel znalce k práci vyzvat. Z jejich výsledného posudku je zřejmé, že vycházeli i z podkladů, které oficiálně od náměstka či jeho podřízených dostali.
V roce 2002 to už stát neuznává. Pavel Blažek jde ještě dál. „Ve způsobu tzv. zadání vypracování výše uvedeného posudku je dnes spatřováno důvodné podezření ze spáchání trestného činu a celá záležitost je dle mých informací předmětem šetření orgánů činných v trestních řízeních,“ tvrdí dále v dopise rozhodcům. Koho asi
tak příslušné orgány vyšetřovaly? Autor dopisu se důsledně vyhýbá jakémukoliv jménu. Z logiky dostupných dokumentů by to měl být náměstek Michal Pohanka.
Možná, že nakonec nikdo nic policii nepředal, anebo policie věc odložila. S určitostí pouze víme, že Michal Pohanka pokračoval dál ve své zářné kariéře: stal se ředitelem fakultní nemocnice, pak zase znovu prvním náměstkem ministra, docentem, poslancem, přeběhlíkem…
Pavel Blažek rozhodce ujistil, že za ministerstvo může jednat jenom ministr, ostatní pouze z jeho pověření. V případě vypracování posudku prý nikdo takové
pověření neměl. „Jsem zplnomocněn prohlásit, že stane-li se citovaný znalecký posudek důkazním prostředkem v rozhodčím řízení, bude takovéto jednání považováno mým klientem v návaznosti na výše uvedené za jednání protiprávní, a to případně i ve smyslu trestního práva,“ uzavřel svůj apel na arbitrážní tribunál.

Hlavně rychle
Protistrana nezahálela, rychle se přizpůsobila situaci.
K otázce výběru znalců trvala na svém, že totiž ministr Fišer veřejně deklaroval, že kauzu má na starosti Michal Pohanka a že za ČR může jednat nejen ministr, ale i první náměstek, neboť je tím zmocněn vnitřním předpisem ministerstva zdravotnictví. Diag Human si současně ale uvědomuje, že je třeba mít alespoň vrabce v hrsti a holuba
na střeše trefit později.
Spor se v té době vede již sedm let a jistě představuje pro žalobce nemalé náklady. Proto právní zástupce firmy Jiří Oršula přichází s návrhem na vydání tzv. částečného rozhodčího nálezu. Lidově řečeno, chce část peněz hned a o zbytku by se rozhodlo v konečném nálezu. Odvolává se na to, že „žalobce a žalovaný již byli několikrát blízko sjednání smíru“, a připomíná dopis náměstka Pohanky z roku 2000, ve kterém nepřímo nabídl Diag Human smír ve výši 800 miliónů korun.
Jiří Oršula tedy blahosklonně navrhuje, aby zatím firma dostala pouhou polovinu, necelých 400 miliónů korun. Také tlačí na rozhodce, aby rozhodli co nejdříve.
Už poněkolikáté argumentuje blížícími se volbami, které byly plánovány na polovinu roku 2002: „Ze současné vlády jsou o zdejším sporu detailně informováni místopředsedové vlády JUDr. P. Rychetský a PhDr. V. Špidla a ministři JUDr. J. Bureš a prof. MUDr. B. Fišer, DrSc. Volby v polovině června 2002 mohou způsobit, že po nich by o ev. smíru rozhodovala vláda v jiném složení,“ píše J. Oršula rozhodcům. Tvrdí dále, že každá změna ministra zdravotnictví znamenala z hlediska jednání o smíru nový začátek. „Po volbách by ke sjednání smíru mohl scházet zejména odborně fundovaný a od iracionalit oproštěný přístup JUDr. Rychetského, který se ve funkci místopředsedy vlády zasadil o to, aby byl ukončen nehospodárný obstrukční postoj žalovaného,“ dodává tehdejší právník Diag Human. Tuto pochvalu si zřejmě současný předseda ústavního soudu vytisknout a zarámovat nedá.

Stát platí
Rozhodčí senát volání po rychlosti vyslyšel a rozhodl deset dní po volbách. Těžko by ale mohl pracovat podle not Diag Human, tedy vydat částečný nález a odsoudit stát k zaplacení několika stovek miliónů korun, kdyby mu sám stát sám nenahrál. Odmítal sice posudek na 3,8 miliardy korun, ale předložil posudek za cca 358 miliónů.
Toho se rozhodci chytli a řekli: je tu důvod pro vydání částečného nálezu, vždyť se obě strany sporu de facto shodly alespoň na části „odškodného“.
Pětadvacátého června 2002 vydává rozhodčí senát tzv. částečný rozhodčí nález, v němž ukládá straně žalované, tedy českému státu, uhradit žalobci – firmě Diag Human – částku 326 608 334 korun. O „dalších částech projednávané věci, včetně příslušenství, jakož i o nákladech řízení“ má být rozhodnuto v konečném rozhodčím nálezu.
Na ten si firma Diag Human musí počkat dalších šest let. Bude to ale radostné čekání se stamilióny v kapse a s hřejivým výhledem na miliardy. Ještě předtím si ale musí pohlídat, aby se stát necukl a skutečně zaplatil. Stát se totiž proti verdiktu celkem očekávatelně odvolal, což v praxi znamenalo, že požádal o přezkumné rozhodčí řízení.
Na cestě Diag Human za penězi daňových poplatníků se objevila nová překážka – 15. července 2002 se ministryní stává Marie Součková. Ta samozřejmě zpočátku o sporu neví absolutně nic. Zdržuje potvrzení složení přezkumného senátu. Spíše než o záměr ale asi šlo o dezorientaci nováčka ve vedení resortu. S několikaměsíčním zpožděním je nakonec jmenován přezkumný senát ve stejném složení, jako před několika lety, kdy přezkoumával mezitimní rozhodčí nález: Jindřiška Munková, Bohuslav Pavlík a Ota Karen, tedy všichni, kteří Diag Human náramně vyhovují a již jednou se „osvědčili“. Přezkumný rozhodčí senát potvrdil částečný rozhodčí nález 16. prosince 2002. O měsíc později, 16. ledna 2003 stát téměř 327 miliónů korun skutečně zaplatil.
Kauza Diag Human se brzy dostane do nové fáze. Díky Marii Součkové je posunuta laťka absurdity zase o kousek výš. Současně ale také končí „bratříčkování“ státu s Diag Human. Už jim v dalších letech na ruku nepůjde žádný ministr, ani jeho náměstek, bez ohledu na stranickou příslušnost. A firma také přichází o svůj největší trumf, právníka Jiřího Oršulu.

Nový Šťávův nepřítel
Jak už jsme v tomto seriálu uvedli, bez právníka Jiřího Oršuly by Josef Šťáva, majitel Diag Human, nikdy nedokázal z nevýznamného dopisu ministra Bojara vytvořit kauzu za miliardy korun. Byl to Jiří Oršula, kdo se znal s kdekým na ministerstvu zdravotnictví i ve vládě a zřejmě se uměl pohybovat i v kuloárech politických stran.
Údajně měl k dispozici některé důležité dokumenty státu dříve než jeho vlastní právní zástupci. Na Oršulovy právnické finty a občas dost divoké originální argumenty reagovali zástupci státu pozdě a zmateně (čest výjimkám). V okamžiku výplaty se proto těšil na svůj podíl. A Josef Šťáva ho podrazil.
Alespoň tak to vnímá Josef Oršula. Tvrdí, že mu firma Diag Human smlouvou z 2. března 2001 za jeho služby postoupila 30 procent své pohledávky. Z první platby, necelých 327 miliónů, mu tedy náleželo cca 65 miliónů korun! V den, kdy stát zaplatil, tedy 16. 3. 2003, mu prý Josef Šťáva uznal písemně ještě dvacetiprocentní „podíl na zisku“.
Na druhý den dochází k velkému překvapení. Josef Šťáva vypovídá plnou moc Jiřího Oršuly k zastupování Diag Human. Po třech dnech Oršulovi zaplatí, ale jenom necelých 10 procent z pohledávky. Josef Štáva tak získal peníze, ale i nového nepřítele. Jiří Oršula od té doby usiluje o uznání své části pohledávky a snaží se samostatně zapojit do celého sporu. (Po mnoha letech pohledávky prodal, z toho pak vznikla žádost dvou off-shorových firem o přistoupení do sporu, která velice rozlítila Diag Human, ale to už je historie zcela nedávná.) V roce 2003 povolal Josef Šťáva do svých služeb nového právníka Jana Kalvodu. Muže, který měl vždycky plné ústa zásadovosti a morálky, ale kterému nevadilo, že ještě před pár lety seděl jako místopředseda ve vládě, jejíž ministři se zabývali jak touto kauzou, tak katastrofálně neúspěšným projektem národního zpracovatele krevní plazmy.
Především o Marii Součkové, ženě, která se nikdy neměla stát ministryní, čtěte v ZN 26. září.

Mgr. Tomáš Cikrt,
majitel a autor webových stránek www.anikorunu.cz