Stručné dějiny jedné kauzy (15.) 01.11.11
V Diag Human si v roce 2009 uvědomili, že poprvé za mnoho let celého sporu tahají za kratší konec. Stál proti nim stát jako jednolitý tvrdý soupeř a ne fackovací panák rozdrobený na popletené nebo podplacené úředníky. Začali se bát o výsledek přezkumného řízení.
Do té doby si zástupci Diag Human vždycky složení rozhodčích senátů tak nějak „pohlídali“. Stačí se podívat na senáty vytvořené v letech 1996 a 2003 i senáty přezkumné, které pak jejich práci následně přehodnocovaly. Kdykoliv se případný rozhodce mohl jevit jako příliš nezávislý, byl ze strany Diag Human zpochybněn a prosazen rozhodce nový. Na některé skutečně podjaté a nevěrohodné arbitry nikdy nedošlo, neboť k nim tehdejší zástupci státu mlčeli a protistraně podle přání vyhověli.
Ofenzíva Diag
V letech 2009 až 2010 však žalující firma procesně zaspala. Začal pracovat senát ve složení Milan Kindl, Petr Kužel a Damiano Della Ca, do něhož stát nominoval dva arbitry ze tří. Navíc argumenty státu byly velmi silné a rozhodci oznámili, že strany mají předložit závěrečné návrhy. Firma Diag Human se začala strachovat, že konečný nález bude smeten se stolu i s miliardami korun. Rozjíždí mohutnou ofenzívu na několika frontách, cílem je přezkumné řízení zcela rozvrátit. Nalézá k tomu ideálního spojence: veřejnoprávní Českou televizi. Redaktoři pořadu Reportéři ČT budou natolik hloupí, že poskytnou Diag Human třikrát exkluzivní čas pro bezplatné PR.
První frontu své ofenzívy rozvinula Diag Human na bitevním poli českých soudů, a to formální záminkou. Zpochybnila jmenování rozhodce Petra Kužela Obvodním soudem pro Prahu 6 (které potvrdil i Městský soud v Praze). Obrátila se na Nejvyšší soud, který jí pouze částečně vyhověl. Neztotožnil se s názorem Diag Human, že by byl P. Kužel jako rozhodce podjatý, a ani s tím, že by při jeho jmenování chybovalo ministerstvo zdravotnictví. Rozhodl ale, že arbitra nejmenoval správný, tedy „věcně příslušný“ soud a že do doby, než tato chyba bude napravena, nemůže Petr Kužel ve sporu působit. Návrh státu na jeho jmenování se tak vrátil k Městskému soudu, který ho v současnosti projednává (naposledy došlo letos 6. září k odročení). Může tentokráte rozhodnout jako prvoinstanční, čili může rovnou znovu jmenovat Petra Kužela rozhodcem. Právní zástupce Diag Human, což je stále Jan Kalvoda, respektive jeho právní kancelář, se snaží toto jednání protahovat procesními kličkami.
Tunel plný Šťávy
Druhá fronta je mediální. Tu měl a má na starosti především Jan Urban. Připomeňme, že tento bývalý disident, novinář a údajně nezávislý publicista se v kauze objevuje od roku 2003. Tehdy se ho, po nuceném odchodu z Českého rozhlasu, ujal Jan Kalvoda a seznámil ho s Josefem Šťávou, majitelem Diag Human. Ten mu nabídl práci: zaplatí mu, když uspořádá archiv firmy. Jan Urban to ochotně udělal a nejen to. V roce 2007 vydal knihu Tunel plný krve, která účelově vytrhává fakta z kontextu a glorifikuje Josefa Šťávu. Při její přípravě získal i další archivní materiály a výpovědi mimo jiné od lékařů, kteří se pohybovali kolem prvních konkursů na výběr zpracovatele krevní plazmy (ty organizovalo ministerstvo zdravotnictví v devadesátých letech). Nikdo z oslovených ale nevěděl, že Jan Urban nechystá nezávislou a objektivní knížku, jak jim tvrdil, nýbrž ódu na svého chlebodárce. Lékaři Petr Turek nebo Zdeňka Vorlová byli asi hodně překvapeni, když se za svoji ochotu přispět k osvětlení kauzy dočetli v knížce J. Urbana, že chystali komplot proti ctihodnému panu Šťávovi. Jan Urban vystupoval jako nezávislý publicista i vůči ministerstvu zdravotnictví v době, kdy tam autor tohoto seriálu řídil odbor komunikace s veřejností. Zpřístupnili jsme mu tehdy archiv úřadu v naivní důvěře, že bývalému disidentovi a vystudovanému archiváři jde skutečně o pravdu a objektivní zhodnocení historie. Později nás varovalo jeho hysterické chování na tiskových konferencích v okamžicích, kdy si kdokoliv dovolil nepěkně se zmínit o firmě Diag Human. Ale to už bylo pozdě, média začala J. Urbana brát jako nezávislého odborníka na kauzu a firma přes něj rozjížděla své mediální kampaně. Skutečným majstrštykem pak bylo vlákání naivních, ale ctižádostivých reportérů České televize do pasti konstrukce tzv. off-shorových firem.
Hra s nároky J. Oršuly
Off-shorové firmy Towit Machinery Trading a Dumfries Holdings jsou původně čistě vnitřním problémem Diag Human, neboť údajně odkoupily pohledávku Jiřího Oršuly. Připomeňme, že Jiří Oršula je bývalý právník Diag Human, který tvrdí, že ho Josef Šťáva obral o peníze. Míní, že má nárok na část z případné „výhry“ Diag Human v arbitráži, a opakovaně se dožaduje, aby byl účastníkem sporu. Předcházející rozhodčí senát ho dokonce po určitý čas do sporu připustil. Nový senát už oslovily zmíněné firmy s tím, že jim J. Oršula své „nároky“ prodal. Předseda Petr Kužel se klonil k názoru, že v řízení nemají off-shorovky co dělat, ale nechtěl rozhodnout sám. Dočasně je do sporu připustil s tím, že o tom definitivně rozhodne celý rozhodčí senát. Také ostatní rozhodci byli stejného názoru, a tak vzniklo usnesení o vyřazení off-shorových firem z řízení, které podepsali Petr Kužel a Milan Kindl a svůj podpis měl připojit i Damiano Della Ca, jenže ten krátce předtím překvapivě odstoupil (viz dále). Jan Urban mezitím sepsal několik článků, v nichž obvinil zástupce státu a rozhodce z rozsáhlého spiknutí. Přišel s konstrukcí, že stát chtěl nakonec vyplatit peníze pouze off-shorovým firmám a Diag Human zcela obejít. Jenže to je zjevný právní nesmysl, od začátku se jedná pořád o stejné peníze. Arbitráž vede se státem firma Diag Human a nikdo jiný, pokud by uspěla, byly by to její peníze. Případné nároky Jiřího Oršuly (a jeho „nástupců“) by musely být uspokojeny z těchto peněz a žádných jiných. Proto se tak hluboce mýlí reportéři ČT, když dnes tvrdí, že svými reportážemi ušetřili daňovým poplatníkům tři miliardy korun. Pokud by byla pravda, že rozhodci nejednali z vlastní vůle, ale nechali se dotlačit k rozhodnutí reportážemi České televize, peníze by to ušetřilo jedině firmě Diag Human, která by se nemusela s nikým dělit. Arbitři ale byli rozhodnuti bez ohledu na média, o svém stanovisku se vzájemně informovali, věděli o něm všichni tři, tedy i Della Ca.
Případ off-shorových firem byl tudíž ryzí mediální hrou, která by neměla takovou sílu, kdyby na ni neskočili povrchní redaktoři veřejnoprávní televize.
Rozbití senátu
Další ofenzíva byla zaměřena přímo na rozhodčí senát. Jako záminka posloužil jeden z dílů pořadu Reportéři ČT, který byl „shodou zvláštních náhod“ vysílán 29. března 2010, den před plánovaným setkáním rozhodčího senátu. Švýcarský rozhodce Della Ca na základě tohoto vysílání namísto účasti na setkání druhý den ráno rezignoval. Jen si to představte: švýcarský občan sedí doma u internetu a dívá se v pozdní večer na českou televizi, zřejmě tuší, co budou dávat, má po ruce tlumočníka a připravený rezignační dopis. Všemu rozumí, se svými kolegy arbitry se ani nemusí domlouvat. Má jasno. Anebo to bylo všechno jinak a rozhodce jmenovaný Diag Human pouze udělal přesně to, co firma potřebovala a co bylo součástí mediálního plánu ofenzívy? To samozřejmě nevím, ale také neznám lepší vysvětlení. Rozhodčí senát přestal být usnášeníschopný.
Diag Human se snažila do sporu také vtáhnout policii. Pikantní na tom je, že to byla právě tato firma, kdo v minulosti rázně odmítal jakékoliv zasahování policie, a to i ve chvílích, kdy existovaly vážné pochybnosti o rozhodcích, státních úřednících, kteří jí tak či onak pomohli. Policie obdržela dvě absurdní trestní oznámení. První se týkalo údajné manipulace se spisem, tedy způsobu, jakým byly vyřazeny z rozhodčího řízení off-shorové firmy, druhé prý nesprávně podaného návrhu na přezkumné řízení (o tom, proč a jak byl návrh podán, jsme se rozepisovali podrobně v minulém díle). Obě řízení byla zastavena.
Trumfy v rukou státu
Český stát, který právně zastupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se zaměřil na znovuobnovení činnosti rozhodčího senátu, který byl ochromen obstrukcemi ze strany Diag Human. Po rezignaci rozhodce Della Ca podala Česká republika, opět v souladu se zákonem o rozhodčím řízení, návrh na jmenování nového rozhodce, a to Jiřího Schwarze. Tento návrh má nyní na stole také Městský soud v Praze.
Diag Human sice navrhla „svého“ nového rozhodce, opět Švýcara, který se tentokráte jmenuje Max Baumann, stát ale s tímto návrhem nesouhlasil. A podle zákona, pokud se rozhodce vzdá členství v senátu, potom se buď musejí obě strany dohodnout na novém, nebo rozhodne soud. Stát tak důsledně využívá možností, které mu skýtá náš právní řád.
Pro přehlednost si současnou situaci shrňme: Momentálně má přezkumný rozhodčí senát pouze jednoho člena, Milana Kindla, proti němu nebyla z žádné strany vznesena námitka podjatosti. Zástupce navržený Diag Human, tedy Damiano Della Ca, odstoupil. S dalším Švýcarem Maxem Baumannem stát nesouhlasil, nemůže tedy být arbitrem. A městský soud má teď na stole dva návrhy na rozhodce: jedním je opět Petr Kužel, druhým Jiří Schwarz. Pokud budou potvrzeni oba, je senát znovu kompletní a může dál pracovat.
Diag Human se rozhodl nepříznivou situaci u českých soudů vyřešit přenesením sporu k soudům zahraničním. Sáhl po riskantní kartě, rozhodl se v cizině blufovat. Tím jsme se rázem ocitli v nejžhavější současnosti.
Jak blufuje Diag Human a jakou má ČR šanci – o tom se dočtete v ZN 31. října.
Mgr. Tomáš Cikrt,
majitel a autor webových stránek www.anikorunu.cz
Vložit komentář