Zdravotnické noviny

Jako v pověstné hodině mezi psem a vlkem si museli připadat právníci ministerstva zdravotnictví a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), když v roce 2008 vybírali způsob, jakým má stát stvrdit vůli odvolat se v kauze Diag Human. Starý rozhodčí senát už přestal pracovat a nový ještě nezačal.

Zákon přitom neumožňuje, aby „odvolání“, což je v případě této arbitráže návrh na přezkumné řízení, podal přímo právní zástupce státu, tedy ÚZSVM. Důvod jsme vysvětlili v minulém díle. Právníci proto nakonec doporučili, aby návrh na přezkumné řízení podalo ministerstvo zdravotnictví, neboť ono je vlastně žalovanou stranou a ono uzavíralo rozhodčí smlouvu. Za ministerstvo samozřejmě jedná ministr zdravotnictví, a tak návrh podepsal Tomáš Julínek. Nebyl to tedy ani jeho nápad ani vítaná snaha se nějak v kauze zviditelnit. Ministr pouze učinil to, co považovali právníci státu za nejlepší řešení. Z důvodu procesní opatrnosti se spolupodepsal i generální ředitel ÚZSVM Miloslav Vaněk. Nade vší pochybnost tak byla vyjádřena vůle státu.

Záminka pro soudy v cizině
Dnes Diag Human tvrdí, že tento způsob odvolání je neplatný. Návrh na přezkum měl prý podat vedoucí územní jednotky ÚZSVM, který měl do té doby arbitráž na starosti. Jenže v hodině mezi psem a vlkem, tedy mezi dvěma senáty, pravomoc zastupovat stát ÚVSZM podle platného znění zákona nemá (vystupuje pouze před soudy, či rozhodčími senáty, což nemůže, když nejsou ustanoveny). Lze předpokládat (na základě mnohaletého vzoru chování Diag Human), že by firma využila všech kliček, jak přezkum, který se nevyvíjí podle jejích představ, zpochybnit. Určitě by napadla i variantu, kterou dnes vydává za jedinou správnou. Státu by pak zbyl jenom slabý argument - papír podepsaný úředníkem „třetího“ řádu (při vší úctě). Jaká by byla váha takového návrhu?
V letošním roce firma Diag Human rozehrála vysokou a riskantní hru. Předstírá u několika zahraničních soudů, že rozhodčí řízení se vůbec nekoná, protože stát podal příslušný návrh vadným způsobem. Tyto soudy v dobré víře předpokládají, že jim nelže a postupují podle Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (tzv. Newyorké úmluvy), v níž se píše, že je arbitrážní rozhodnutí vymahatelné v každé zemi, která úmluvu podepsala. Pokud by skutečně arbitráž už skončila odsouzením státu a ten odmítal zaplatit, pak je použití Newyorské úmluvy na místě. Ale rozhodčí řízení pokračuje a Česká republika to musí v nejbližších měsících prokázat i v zahraničí. Fakta jsou na její straně. Podívejme se na ně.

Přezkumné řízení bylo zahájeno
Bezprostředně po vydání konečného rozhodčího nálezu podala návrh na přezkumné řízení i firma Diag Human. Jistě tušíte, že namítala, že si zaslouží více miliard, než jí bylo přiřknuto.
Poté, co obě strany podaly návrh na přezkum, jmenovaly i rozhodce. Stát navrhl Milana Kindla a Diag Human švýcarského občana Damina Della Ca. Nacházíme se opět v roce 2008, tedy více než rok před vypuknutím tzv. aféry plzeňských práv. Docent Milan Kindl byl vybrán jako renomovaný právník znalý problematiky arbitráží a navíc děkan právnické fakulty, který měl ztělesňovat nezávislé a objektivní posouzení konečného rozhodčího nálezu (tedy rozhodnutí předcházejícího senátu o tom, že stát má zaplatit dnes už přes 10 miliard korun). Firma Diag Human jeho jmenování nezpochybnila a nikdy nevznesla (ani do současných dní) námitku jeho podjatosti. Stát zase nezpochybnil rozhodce Damiana Della Ca, byť bylo poněkud zvláštní, že do ryze české arbitráže vstupuje cizinec, aniž by bylo známo, jakým způsobem má zajištěny překlady a vůbec administrativní zázemí. Všechny dokumenty a veškerá jednání byla a jsou vedena v češtině (vyjma snad domlouvání vzájemných schůzek rozhodců vedených patrně v angličtině). Pozdější, řekněme kulantně „nestandardní“, chování pana Della Ca vyvolává podezření, že přinejmenším část tohoto „administrativního“ servisu zajišťovala švýcarskému rozhodci sama firma Diag Human. Pokud by to byla pravda, bylo by to v přímém rozporu s elementární nezávislosti rozhodců. Podezření podporuje i způsob, jakým později Della Ca rezignoval.
Oba rozhodci měli společně vybrat třetího rozhodce. V případě, že by nedospěli ke shodě, měl - podle zákona o rozhodčím řízení - třetího rozhodce jmenovat soud. Přesně to se pak stalo. K shodě nedošlo a Česká republika navrhla Obvodnímu soudu pro Prahu 6 jmenování rozhodce Petra Kužela, jinak také prezidenta Hospodářské komory ČR. Mělo to svoji logiku. Při hospodářské komoře, jakožto samosprávné organizaci podnikatelské veřejnosti, působí jediný stálý rozhodčí soud u nás (společný s Agrární komorou). Obvodní soud návrhu státu vyhověl a rozhodce jmenoval, verdikt pak potvrdil ještě i Městský soud v Praze.
Přezkumný rozhodčí senát ve složení Kindl, Della Ca, Kužel zahájil svou práci v září roku 2009. Petr Kužel byl zvolen jeho předsedou. První schůzka všech tří rozhodců se uskutečnila ve Švýcarsku v hotelu u letiště. Následně novému senátu konečně předal předseda předcházejícího prof. Růžička celý spis (mělo to být podle všech pravidel arbitráží jeho poslední počin v kauze, později vyjde najevo, že pro jednu ze stran sporu - Diag Human - „pracoval“ dál).
Je tedy nepochybné, že přezkumné řízení bylo zahájeno a to z vůle obou stran sporu. Nadále pokračuje a jediný, kdo je může zastavit, jsou samotní rozhodci, případně vzájemná dohoda oněch stran. Nic na tom nemění ani skutečnost, že se později podařilo tento senát ochromit procesními námitkami a rezignací jednoho z rozhodců (o tom bude řeč v dalším díle).

Byli rozhodci podjatí?
Nově utvořený rozhodčí senát dostal na stůl od zástupců státu argumenty těžkého kalibru. Právníci ve službách státu si totiž pozorně prostudovali stostránkové zdůvodnění konečného rozhodčího nálezu a dospěli k názoru, že mohou považovat předcházející rozhodce za podjaté. A to je samo o sobě dost dobrým důvodem pro zrušení nálezu i povinnosti platit miliardy korun.
Trojice bývalých rozhodců na čele s profesorem Květoslavem Růžičkou si v textu zdůvodňujícím  rozhodnutí o miliardách stěžuje na ministry i stát obecně. Státu nevěřili dokonce natolik, že před ním schovávali spis na neznámém místě v zahraničí. Své nářky vypointovali stížností na odměny. V březnu roku 2008 si totiž sami arbitři rozhodli o zvýšení své odměny za projednávání a rozhodnutí sporu, a to z již vyplacené částky 500 tisíc korun na více než 11 miliónů korun. Obecně by nebyl s požadavkem na úpravu odměny problém. Spor se táhl léta, pracnost posuzování se zvyšovala. Poněkud zvláštní ale bylo, že rozhodci nepostupovali logicky a racionálně. Pokud zjistili, že mají práce nad hlavu a že si zaslouží za svoji práci více peněz, měli navrhnout změnu smlouvy, jejímž předmětem by bylo i zvýšení jejich odměny. Namísto toho si o odměnách rozhodli sami, těsně před vydáním konečného nálezu. Tehdejší ministr zdravotnictví Tomáš Julínek jim na to poslal dopis se zdvořilou žádostí o zdůvodnění zvýšení odměny rozhodců. Na to se rozhodci urazili a do zdůvodnění konečného nálezu (!) dokonce napsali, že se nebudou nikoho „doprošovat“. Přitom je jejich odměna, respektive její polovina, vyplácena ze státního rozpočtu. Ministr zdravotnictví nemohl jen tak mávnout rukou a nežádat podrobnějšího popisu zvýšených nákladů. Je to jeho psí povinnost jako člena vlády spoluodpovědného za čerpání státního rozpočtu.
Postoje rozhodců ukazují, že ke svému konečnému rozhodnutí přistoupili s velmi negativním pohledem na jednu stranu sporu - český stát. Je tedy možné je oprávněně považovat za podjaté.

Další vady konečného nálezu
Vedle podjatosti rozhodců stojí další pádné argumenty, které zpochybňují vyplacení miliard pro Diag Human, tedy konečný rozhodčí nález. Uveďme alespoň čtyři:
* Překročení rámce rozhodčí smlouvy. Obě strany sporu uzavřely v roce 1996 rozhodčí smlouvu, která jednoznačně omezuje pravomoc rozhodců. Ti měli rozhodnout ve věci ve prospěch Diag Human jedině, pokud se prokáže příčinná souvislost dopisu bývalého ministra zdravotnictví Martina Bojara a údajným ušlým ziskem. Ale to se jim nepodařilo. Proto si vypomáhali dalšími skutečnostmi, pro které Diag Human ochotně předkládala „důkazy“ . Konečný nález tedy překračuje rámec rozhodčí smlouvy.
* Nepřezkoumatelnost konečného nálezu. Podle zástupců státu je nález také nepřezkoumatelný, neboť skutkové a právní závěry vycházejí z nepřípustného tzv. souhrnného zjištění (jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi).
* Ignorování důkazů. Důkazy, které byly posuzovány, nepodporují závěry rozhodců, k nimž dospěli v konečném nálezu. Ještě vážnější je skutečnost, že zcela klíčový důkaz nebyl do řízení vůbec připuštěn. Jedná se o svědectví, které v roce 2004 podali dva pracovníci dánské firmy Novo Nordisk. Tato společnost zpracovávala krevní plazmu, dodanou „agentskou“ firmou Conneco a.s. (předchůdkyně Diag Human a.s.). Už jsme se o tom také v našem seriálu zmiňovali: dánští svědkové vypověděli, že společnost Novo Nordisk ukončila spolupráci z jiných důvodů než kvůli dopisu ministra Bojara (změna obchodní strategie a prodej plazmatické jednotky, budování vlastních poboček, dluh Diag Human přes 3 milióny marek). Pokud by rozhodčí senát vzal v potaz tato svědectví jako důkaz, musel by současně požadavky na vyplacení miliard korun bez pardonů zamítnout.
* Popření vlastního usnesení. Arbitři ignorovali vlastní usnesení, kdy v červenci roku 2006 totiž dospěli k závěru, že „žalující strana zatím dostatečně neprokázala výši uplatněných nároků“. Jaké nové zázračné důkazy se objevily do roku 2008, nikdy neuvedli.

O protiofenzívě Diag Human se dočtete v ZN 24. října.

Mgr. Tomáš Cikrt,
majitel a autor webových stránek www.anikorunu.cz