Zdravotnické noviny

Kdybych byl autokratem, rozhodně bych v rámci hesla „Stát jsem já“ nepřidal zdravotním sestrám ani korunu.

Neboť osvícený panovník či stát rozhodně nikdy nemluví do tržních vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Něco takového bych naopak velmi rázně trestal.
Rozhodně bych však vytvořil takové právní prostředí, které by umožnilo velmi solidně zaplatit práci lékařů a sester. A to u vědomí toho, že jen po slušně ohodnocených zaměstnancích může zaměstnavatel požadovat špičkový výkon. Co by to znamenalo: hlavním prostředkem by bylo zavedení tržních principů do všech odvětví a na všechny úrovně zdravotnictví. Konkrétněji: všichni účastníci zdravotního trhu by byli aktivně finančně zainteresováni nejen na medicínských, ale též na ekonomických výsledcích své práce.
Ještě konkrétněji: zdravotnické zařízení a jeho zaměstnanci, kteří dokážou léčit na požadované úrovni za méně peněz než jejich kolegové (neboť neprovádějí spoustu zbytných úkonů, nepěstují polypragmazii, neukájejí svoje medicínské libido dle furiantského hesla „my si dáme zahrát, on to někdo zaplatí“ a neprovádějí „investiční zločiny“, kterých vidím ve zdravotnictví až až), by byli pochopitelně odměňováni mnohem lépe než jejich rozhazovační kolegové. Svojí efektivní prací by si totiž na svoje vysoké platy vydělali.
Tržních metod, které by bylo možné zavést do zdravotnictví, je pochopitelně mnohem více. Jednou z nejúčinnějších by bylo nakupování zdravotních služeb pro pacienty jejich praktickými lékaři, hmotně zainteresovanými na efektivním průvodcovství svých pacientů labyrintem zdravotních služeb. Také vytváření „hospital trustů“ s jednotnou investiční politikou a jednotným přístupem k nákupu farmak je jednou z možných metod.
Ale tady netřeba seshora vymýšlet a nařizovat: jakmile se totiž jednou dá tržním principům zelená, vyplní záhy veškerý prostor, který mají k dispozici, samy. A konkurence se pak postará o to, aby řádně fungovaly.
Jenže žijeme ve státě, kde panuje na zdravotnictví stále tvrdý socialistický náhled. Kde zdravotnictví je přece něco jiného než ostatní lidské činnosti, a proto v něm musí panovat odlišné zákonitosti. Kde nerozhodují ti, kteří platí (tedy pacienti a jejich zdravotní pojišťovny), ale politikové, kteří moc dobře vědí, že strach o zdraví je velmi lehce použitelný a zneužitelný k tomu, aby se dostali ke korytům a udrželi se u nich.
Ovšem, kdybych byl autokratem…

MUDr. Miroslav Macek