Kdybych byl autokratem... (4) 19.04.09
Kdybych byl autokratem, okamžitě bych mezi hrdelní zločiny zařadil polypragmazii, a to i v té nejmírnější formě.
Také bych nařídil vytvořit u každé zdravotní pojišťovny ostré „jagtkomando“, které by přepadalo ordinace smluvních lékařů a při zjištění výše uvedeného hrdelního zločinu by vyvléklo pachatele ku pranýři, kde by musel nějaký čas zpytovat svědomí, než by byl odveden na popraviště.
Důvodů pro tento tvrdý postup lze uvést nepočítaně. Už za mého medicínského mládí, které jsem trávil ve venkovské zubní ordinaci, jsem nevěřícně kroutil hlavou nad mladými kolegyněmi, které šmahem předepisovaly antibiotika na kdejaký drobný zánět. Tehdy jsem odhadoval, že za jeden jediný týden předepíší antibiotik asi tolik, co já za rok, rok a půl. Samozřejmě že pranic neléčily své pacienty, ale chlácholily své svědomí, brutálně přeléčovaly svoji neochotu převzít za své pacienty patřičnou odpovědnost, „kryly si záda“… Bez toho, že by to někomu příliš vadilo. Ba pacienti si dokonce pochvalovali, jak vzorně je o ně pečováno.
Také profesor Edzard Ernst, známý odpůrce homeopatie (a její dřívější guru), krásně popisuje svoji popromoční praxi v německé homeopatické nemocnici: „Nastoupil jsem do malé homeopatické nemocnice s několika lůžky na jednom jediném všeobecném oddělení. Výsledky ale byly skvělé. Upravili jsme pacientům dávkování léků a ponechali jen ty, které skutečně potřebovali. Často totiž brávali i dvacet a více léků s mnohdy protichůdnými a vesměs vedlejšími účiny. K tomu jsme upravili dietu, přidali homeopatika a účinek byl zázračný.“
Tentýž zázračný účinek jsem pozoroval na mé ženě, když se vrátila z německé „wellnes kliniky“, kde o ni pečovali obdobným způsobem, a to bez homeopatik, zato s mnoha „rozmazlovacími“ procedurami: mladistvá pleť bez krémů a jiných „patlátek“, žádné problémy s klouby a povázkami, počínající hypertenze najednou nebyla a nebylo též třeba léků, které půl roku pojídala, žádné problémy se spánkem, a tedy žádná příležitostná „uspávadla“, žádné syntetické vitamíny a jiné „doplňky stravy“, zato dobrá nálada a veselá mysl nádavkem…
Troufám si ovšem tvrdit, že obdobných či stejných příkladů byste nalezli ve svém okolí spoustu. Bohužel tyto praktické zkušenosti nejsou z jakéhosi podivného důvodu „nakažlivé“…
A tak nadále budou existovat stovky, tisíce, ba desetitisíce pacientů polykajících pod dohledem svých lékařů tuny drahých tabletek, prášků a pilulek, nadále budou existovat farmaceutičtí giganti, všemi možnými i nemožnými způsoby přesvědčující lékaře, že právě bez toho jejich nového preparátu budou nešťastní a zdevastovaní lidé bídně umírat u plotu a nadále se nepřijme efektivní (tedy tržní) způsob, kterak tomu zabránit.
Ovšem, kdybych byl autokratem…
MUDr. Miroslav Macek






Reagovat