Zdravotnické noviny

Je známou skutečností, že obyvatelstvo České republiky stárne, a především vyhlídky do budoucnosti nejsou s ohledem na oficiální prognózy nikterak optimistické. Problematika demografického stárnutí se však netýká pouze obyvatelstva jako celku, tento proces můžeme dobře sledovat také v případě lékařů.

VZP se v roce 2011 začala intenzivně věnovat této problematice a má nyní k dispozici základní demografickou analýzu, která popisuje početní stav a strukturu lékařů a jejich úvazků ve smluvních zdravotnických zařízeních.
V polovině roku 2011 figurovalo v databázi VZP více než 44 tisíc lékařů (z toho 56 % žen), kteří dohromady tvořili přibližně 40 tisíc úvazků. Na jednoho lékaře tak průměrně připadalo 0,91 úvazku, přičemž je zde patrný rozdíl mezi muži a ženami (0,94 vs. 0,89 úvazku), kdy ženy nejspíše v důsledku většího slaďování pracovních a rodinných rolí více využívají zkrácených úvazků. Z obrázku 1 je patrné, že demografická struktura lékařů je z pohledu rozložení podle věku značně nerovnoměrná, převládá především počet lékařů ve vyšším středním věku. V celé věkové kategorii 50–64 let je 40 % všech lékařů, přičemž ve věku 55–59 let se nachází každý šestý lékař. Oproti tomu v nejnižších věkových kategoriích, tj. do věku 35 let, je evidováno jen necelých 18 % všech lékařů. Nerovnoměrná věková struktura se odráží také ve výpočtu průměrného věku lékařů, který v polovině roku 2011 dosáhl bezmála 50 let (49,6 let u mužů a 48,6 let u žen).
Pro podrobnější sledování bude dále pracováno nikoliv s fyzickým počtem lékařů, ale s výší jejich úvazků podle jednotlivých věkových kategorií, a to z důvodu zachování co nejvíce realistického pohledu. Lékaře, resp. jejich úvazky, lze členit i podle toho, v jakém typu zdravotnického zařízení, resp. pracovišti je daný úvazek evidován, a to na ty, kteří pracují v rámci primariátu lůžkového zdravotnického zařízení (LZZ), a na ty, kteří pracují na ostatních pracovištích, a to především ambulantního typu (OST).
Při porovnání úvazků v LZZ a v OST je možné vidět jejich velmi odlišnou strukturu (viz obr. 2). Úvazky na primariátech v LZZ poukazují na poměrně mladou strukturu s vysokým zastoupením mladých lékařů (což může být způsobeno evidencí mladých lékařů v rámci postgraduálního vzdělávání s cílem získání atestace na pracovištích, resp. oborech, které musí lékaři v rámci studia absolvovat). Naopak úvazky lékařů v ostatních/ambulantních pracovištích vykazují značně nerovnoměrnou strukturu s vysokým zastoupením úvazků ve vyšším středním věku. Podíl úvazků u lékařů v OST pouze ve věkové kategorii 55–59 let je více než 20 %, v kategorii 50–64 let dokonce více než 50 % u obou pohlaví. Naopak v LZZ ve věkové kategorii 50–64 let činí u úvazků lékařů-mužů tento podíl 28 % a u úvazků lékařek-žen dokonce pouze 18 %. Nerovnoměrná struktura lékařů v LZZ a OST je patrná také z porovnání průměrných věků: u mužů v LZZ činil 45 let a v OST téměř 53 let, u žen v LZZ více než 40 let a v OST bezmála 52 let. Zajímavá je také genderová nevyváženost lékařů, resp. jejich úvazků – zatímco v LZZ převažuje počet úvazků u mužů (na 100 úvazků lékařek-žen připadá téměř 120 úvazků lékařů-mužů), tak v OST je toto rozložení opačné (na 100 úvazků lékařek 68 úvazků lékařů). Z obrázku 2 je patrné, že i u LZZ dochází v nejmladších věkových kategoriích k převaze počtu úvazků žen.
Výše uvedené odlišnosti mezi věkovou strukturou lékařů v LZZ a v OST lze dobře sledovat také v detailním pohledu na jednotlivé obory činnosti (u LZZ), resp. odbornosti u ostatních pracovišť. Z tabulky 2 je patrné, že pro odbornosti primární a ambulantní péče je charakteristické vysoké zastoupení lékařů ve věku 50–59 let (de facto obdobné podíly vykazují lékaři v oborech lůžkové péče ve věkové kategorii do 40 let), což potvrzují také odlišné hodnoty průměrného věku lékařů, kdy u lékařů v LZZ jsou o cca 10 let nižší než u ambulantních odborností.
O značných disproporcích mezi věkovými kategoriemi u jednotlivých odborností/oborů vypovídá také ukazatel „index stáří“. Používá se běžně v demografii pro základní posouzení nevyváženosti hlavních složek obyvatelstva, a to předproduktivní (0–14, resp. 0–19) a poproduktivní (60+, resp. 65+). Čím vyšší hodnota, tím starší obyvatelstvo, což značí nemalé problémy, které mohou v souvislosti se stárnutím v nejbližších letech danou populaci potkat. Pro potřeby této analýzy byly věkové kategorie upraveny na úvazky lékařů mladších 40 let a úvazky lékařů ve věku 60 let a více. Index stáří tedy udává, kolik lékařů ve věku nad 60 let připadá na 100 lékařů mladších 40 let. Zatímco u všech sledovaných lůžkových odborností tato bilance spadá většinou do intervalu 10–30 lékařů, tak u odborností ambulantní a primární péče jsou to již hodnoty z větší části v rozmezí 100–300 lékařů. Nejvyšší nepoměr lze ale pozorovat u odbornosti 002 (praktické lékařství pro děti a dorost) a 501 (chirurgie), kdy je evidován více než šestinásobek lékařů starších 60 let než lékařů mladších 40 let.
 

Závěr
Je těžké hodnotit, zda současný počet lékařů je dostačující či nikoliv, jelikož nejsou stanoveny normativy, které by přesně určovaly „optimální“ počty lékařů. Pokud se však zaměříme na samotnou demografickou strukturu lékařů, můžeme sledovat určité zákonitosti, které mohou výrazně ovlivnit dostupnost zdravotní péče v již poměrně krátkodobém horizontu.
Především se jedná o značně nerovnoměrnou věkovou strukturu lékařů, resp. jejich úvazků. Existuje zde skupina lékařů ve věku 50–64 let, kteří zaujímají cca 40 % z celkového počtu úvazků. Tato nerovnoměrnost je hrozbou především s ohledem na budoucí vývoj, protože po jejich odchodu ze zdravotnického systému (důchod, úmrtí…) není generace mladších lékařů početně silná natolik, aby byla schopna je dostatečně nahradit. Lze tak předpokládat v horizontu již 10–15 let nemalé problémy s ohledem na zajištění kapacitního vybavení k provádění základních úkonů zdravotní péče. Tento problém je hrozbou především pro pracoviště ambulantních zdravotnických zařízení a zařízení primární péče. Nejohroženějšími odbornostmi je praktické lékařství (jak pro dospělé, tak především pro děti a dorost) a specializovaná ambulantní chirurgická pracoviště.
VZP se proto na tyto předpokládané změny připravuje a svojí aktivní smluvní politikou bude vytvářet takové podmínky, které i do budoucna zajistí bezproblémovou dostupnost zdravotní péče v České republice.

RNDr. Luděk Šídlo, Ph.D.
oddělení controllingu
zdravotní péče VZP ČR